Diskusní setkání 2 - Interdisciplinární spolupráce - památková péče a přírodní vědy

Druhé diskusní setkání na téma "Interdisciplinární spolupráce - památková péče a přírodní vědy" se uskutečnilo 23. února 2011 v Hotelu Aplaus v Litomyšli. Předmětem diskuze se stala úloha a způsob zapojení odborníků z oblasti přírodních věd v procesu péče o kulturní dědictví. Jednotlivé úhly pohledu představili odborníci doc. Petr Kotlík z pražské Vysoké školy chemicko-technologické, PhDr. Zdeněk Vácha z Národního památkového ústavu – Územního odborného pracoviště v Brně, Ing. Ivana Kopecká z Národního technického muzea (vedoucí výzkumných laboratoří) a doc. Jiří Novotný z Fakulty restaurování UPa v Litomyšli.

Zúčastnili se zástupci partnerských institucí a hosté:

• Ing. Karol Bayer (FR UPa)
• Petra Flokovičová (NPÚ Telč)
• Ing. Alena Hurtová (FR UPa)
• Ing. Petr Justa (Gema Art);
• Mgr. Art. Veronika Kopecká (FR UPa)
• Ing. Ivana Kopecká (NTM Praha)
• Doc. Ing. Petr Kotlík, CSc. (VŠCHT Praha)
• Bc. Pavel Mach (NPÚ Telč)
• PhDr. Vratislav Nejedlý (NPÚ Praha)
• doc. Jiří Novotný, ak. soch. (FR UPa)
• Doc. Ing. Jiří Patočka, CSc. (ZČU)
• Prof. RNDr. Jiří Příhoda (MU)
• prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc. (VUT)
• Mgr. Vladislava Říhová, Ph.D. (FR UPa)
• Josef Sedmík, ak.mal. (VOŠ Turnov)
• Mgr. Petr Severa (NPÚ Telč)
• BcA. Radomír Slovik (FR UPa)
• Mgr. Alena Šindelářová (Gema Art)
• PhDr. Zdeněk Vácha (NPÚ Brno)
• Bc. Mgr. Tomáš Vícha (NPÚ Telč)

 Program setkání:

1. zahájení (doc. Novotný)
2. příspěvek „Pohled na technologa očima technologa“ (doc. Petr Kotlík)
3. příspěvek „Pohled na technologa očima památkáře“ (PhDr. Zdeněk Vácha)
4. příspěvek „Technolog v praxi“ (Ing. Ivana Kopecká)
5. příspěvek „Přírodovědec a restaurátor" (doc. Jiří Novotný)
6. diskuze k tématu a formulování společných závěrů

Stručná anotace příspěvků a hlavní závěry setkání:

     Doc. Ing. Petr Kotlík, CSc. ve svém příspěvku „Pohled na technologa očima technologa“ připomněl osobnost prof. Zelingera a zamyslel nad úlohou technologa v pomyslném trojúhelníku tří profesí (restaurátor – historik umění či památkář – technolog), jejichž společným cílem je ochrana či záchrana památky.  Používají často odlišnou terminologii, která vychází z tradice oboru, jež vystudovali, a mají jiné hodnocení svého podílu a jiné hodnocení restaurátorského zásahu, což může dělat problém. To, co mají společného, je cíl. Aby spolupráce fungovala, musí si najít společný jazyk a terminologii, na které se shodnou. Podnětný byl nejen příspěvek samotný, ale také následující diskuze, kdy bylo poukázáno na některá citlivá místa při procesu zadávání technologických průzkumů, na omezení vyplývající z legislativy nebo na nedostatečné pochopení samotné památkové péče která často nedokáže specifikovat, co má být cílem technologického průzkumu.
     Ve svém příspěvku „Pohled na technologa očima památkáře“ se PhDr. Zdeněk Vácha zamyslel nad některými obecnějšími východisky, které souvisejí i s více než stoletým vývojem památkové péče jako oboru. Z pohledu památkové péče je podle Váchy pohled na úlohu přírodních věd v péči o kulturní dědictví mnohem komplexnější a zahrnuje širší spektrum přírodovědných profesí (neméně tak jako chemici-technologové se uplatňují například geologové, statici, metalurgové, mykologové apod.). I když se od svých počátků vyvíjela převážně jako humanitní disciplína, ve spodních proudech nechyběl prvek inženýrský a architektonický. Přinejmenším od 70. let 20. století se stal důležitým zvýšený zájem a snaha o zachování hmotné podstaty památky. Ten souvisí s třemi znaky: tématem autenticity, zvýšením sensitivity vůči historické hodnotě památek a aktualizací otázek preventivní péče. Průvodním jevem je rostoucí úloha disciplín, které se o hmotný charakter památky starají. Z památkáře se stává ten, co hodnoty rozpozná a pojmenuje, technolog je ten, který stanoví na základě poznání hmotné podstaty diagnózu a navrhne terapii, a do třetice restaurátor jako ten, který na základě předchozích analýz provede zásah. Úlohou památkáře by mělo být například i uchování poznání starých technik a znalost tradičních technologií. Závěrem připomněl dlouhodobý přínos činnosti společnosti S.T.O.P. pro zkvalitnění památkové péče.
     Ing. Ivana Kopecká zahájila svůj příspěvek "Technolog v praxi", vycházející ze zkušeností mnohaleté praxe v oblasti památkové péče i restaurování, úvahou nad měnícím se postavením technologie v péči o kulturní dědictví. Částí restaurátorů byli technologové tradičně vnímáni jako něco nadbytečného, v posledních letech se však tento přístup začíná měnit, zvláště díky příkladům západoevropské praxe. Přesto má i dnešní praxe řadu slabin, zvláště v případě struktur NPU, kde je řada průzkumů podle Ing. Kopecké prováděna „pro forma“, mnohdy jen proto, že jsou nařízeny direktivně, a například není vůbec ošetřena otázka preventivní konzervace.
Podle doc. Novotného, který představil další aspekt problematiky ve svém příspěvku „Přírodovědec a restaurátor“, jsou pro dnešní praxi restaurování klíčové pojmy uznávané památkovým zákonem. Podstatná je autenticita. Každé umělecké dílo je originální a svébytné Důležitou roli mají aspekty vztahu materie a tvaru nebo i obsahových a výtvarných rozměrů díla. Je neúplné mluvit jen o technologiích. Je zajímavé, jak se promítalo uplatňování nových přírodovědných poznatků do teorie a praxe památkové péče. Jisté je, že se významně rozšířily možnosti a kvalita uchování poškozených děl.
     Mnoho zajímavých podnětů opět přinesla také diskuze. Prof. Rovnaníková a prof. Příhoda upozornili na možnou funkci sítě, která by mohla sloužit jako databáze pro sdílení informací o vybavení jednotlivých laboratoří. V průběhu setkání byla diskutována také myšlenka dávno zaniklého centrálního pracoviště pro provádění restaurátorských průzkumů, které dříve existovalo v podobě tzv. restaurátorských ateliérů. I když negativum kolektivizace vedlo k postupnému opuštění tohoto centralistického schématu, jeho podstata v podobě sítě však může být nosnou zvláště dnes, kdy jsou vysoké nejen pořizovací částky za nové přístroje, ale také náklady na jejich provoz. Podle Ing. Justy by podobné pracoviště vedlo i k posílení konkurenceschopnosti české školy restaurování, zvláště s ohledem na skutečnost, že všude ve světě jsou podobná pracoviště nositeli technologického vývoje a inovací v oboru.

NEPŘEHLÉDNĚTE! Textové verze příspěvků budou publikovány v dubnovém
a v červnovém čísle Bulletinu PPP PRO.

Fotodokumentace z 2. diskusního setkání:

galerie

Aktualizoval: Petra Hečková (2. srpna 2012, 16:23)