Diskusní setkání 4 - Úloha vzdělávání v péči o kulturní dědictví

Již čtvrté diskusní setkání na téma „Úloha vzdělávání v péči o kulturní dědictví“ se uskutečnilo 19. července 2011 na Masarykově univerzitě v Brně, v prostorách univerzitního kampusu Bohunice. Zúčastnily se jej na čtyři desítky odborníků, zástupců akademického sektoru z oblasti muzeologie, architektury, dějin umění, restaurování a pracovníků Národního památkového ústavu.

Program setkání:

1. projektové setkání
2. zahájení 4. diskusního setkání (Doc. Jiří Novotný, ak.soch.)
3. Mgr. Art. Luboš Machačko (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování): Vysokoškolské vzdělávání v oblasti restaurování v evropském vzdělávacím prostoru
4. Prof. PhDr. Jiří Kroupa CSc. (Filozofická fakulta Masarykovy Univerzity): Vztah dějin umění a dalších disciplín v památkové péči
5. Ing. arch. Vít Jesenský, Ph.D. (Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště Střední Čechy):  Vzdělávání v památkové péči – vymezení problematiky, její strukturování a slabá místa v naší praxi
6. Ing. arch. Tomáš Efler (Fakulta architektury Českého vysokého učení technického):  Péče o historické stavební dílo v koncepci výuky Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT
7. Ing. arch. Vít Jesenský, Ph.D. (Národní památkový ústav, ústřední odborné pracoviště Střední Čechy): Celoživotní vzdělávání na NPÚ
8. Zkušenosti z praxe s ohledem na vzdělávací systém prezentovali:
   Mgr. Klára Zubíková (Odbor kultury a památkové péče středočeského kraje)
   Mgr. Dalibor Halátek (Statutární město Opava, do nedávna praxe na NPU, ÚOP Ostrava)
   Mgr. Marta Žídková (MÚ Vrchlabí)
9. Moderovaná diskuse k tématu a formulace společných závěrů (doc. Jiří Novotný, ak. soch.)

Zúčastnili se zástupci řešitele, partnerských institucí a hosté:

Doc. Jiří Novotný, ak.soch. (FR UPa Litomyšl), Prof. RNDr. Jiří Příhoda, CSc. (PřF MU Brno), PhDr. Vratislav Nejedlý, CSc. (NPÚ ú.p. Praha), PhDr. Zdeněk Vácha (NPÚ ú.o.p. Brno), PhDr. Alena Koňáková Helingerová (NPÚ ú.p. Praha), prof. RNDr. Pavla Rovnaníková, CSc. (FAST VUT v Brně), Josef Sedmík, ak. mal. (VOŠ Turnov), Mgr. Petr Polášek, DiS. (VOŠ Brno), PhDr. Zdena Rosická (FR UPa Litomyšl), BcA. Petr Gláser (Mladá Boleslav), Mgr. Vladislava Říhová Ph.D. (FR UPa Litomyšl), Jan Dolák (FF MU Brno), prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. (FF MU Brno), Mgr. Jana Fialová (Praha), Ing. arch. Tomáš Efler (FA ČVUT Praha), Ing. arch. Vít Jesenský (NPÚ ú.o.p. Střední Čechy), Ph.D., Mgr. Dalibor Halátek (statutární město Opava), Mgr. Klára Zubíková (KÚ Středočeský kraj), Mgr. Blanka Švarcová (KÚ Středočeský kraj), Mgr. art. Luboš Machačko (FR UPa Litomyšl), Mgr. BcA. Marta Žídková (MěÚ Vrchlabí), Ing. Ivo Štěpánek (Technické muzeum v Brně), Kuželová Zdenka, ak. mal. (PřF MU Brno), RNDr. Richard Ševčík (PřF MU Brno), Mgr. Pavel Holman (FF MU Brno), Ing. arch. Miloš Solař (NPÚ ú.o.p. Praha, SLU), Mgr. Lucie Ernstová (NPÚ ú.p. Praha), Ing. Petra Lesniaková (NPÚ, ú.p. Praha), Mgr. Petr Severa (NPÚ ú.o.p. Telč), Bc. Mgr. Tomáš Vícha (NPÚ ú.o.p. Telč), Mgr. Alena Šindelářová (GEMA ART Praha)

Koordinátoři projektového týmu: Ing. Martina Hucková, Dr. Petra Hečková, Mgr. Pavel Waisser 

Stručná anotace příspěvků a hlavní závěry setkání:

V úvodním příspěvku Vysokoškolské vzdělávání v oblasti restaurování v evropském vzdělávacím prostoru shrnul Mgr. Art. Luboš Machačko z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice závěry nedávné mezinárodní konference, která proběhla na Fakultě restaurování v rámci projektu Restaurátoři pro evropskou praxi. Zároveň konstatoval, že účastníky pléna byla jednotně požadována vzájemná spolupráce na vzdělávacích programech v celoevropském měřítku. Profesor Jiří Příhoda (Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity) při této příležitosti poukázal na slabiny boloňského procesu a na problémy, které již v tuto chvíli přináší rozdělení studia na bakalářský a magisterský stupeň při vzdělávání specialistů.

Profesor Jiří Kroupa (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity) ve svém příspěvku nazvaném Vztah dějin umění a dalších disciplín v památkové péči předložil nástin úvodních představ o tom, jak by měl vypadat případný studijní program věnovaný výchově odborníků v památkové péči, a seznámil publikum s přípravami studijního programu, který by měl být v budoucnu realizován v univerzitním centru Masarykovy univerzity v Telči. Zároveň znovu otevřel tradiční otázku, na jakém základě by mělo být vzdělávání v péči o hmotné kulturní dědictví postaveno. Podle jeho slov by při tom mohly hrát důležitou dějiny umění, které mohou být chápány jako základ a syntéza.

Poněkud odlišného názoru byl Ing. arch. Miloš Solař, který v navazující diskusi upozornil na slabá místa koncepce spočívající v tom, že dějiny umění i památková péče mají odlišné cíle. A zatímco cílem dějin umění jakožto vědy je poznání, smyslem památkové péče, která není vědou a poznání konzumuje a pracuje, je fyzická ochrana dědictví a jeho prezentace.

Příspěvek Ing. arch. Víta Jesenského (NPÚ, ú. o. p. Střední Čechy) s názvem Vzdělávání v památkové péči – vymezení problematiky, její strukturování a slabá místa v naší praxi upozornil na další problémy, spojené tentokrát s profesním vzděláváním památkářů. Zároveň také naznačil šíři potřeb vzdělávání v památkové péči, které lze podle cílových skupin rozdělit do třech hlavních kategorií (profesionální památkáři, specializovaní odborníci, laická veřejnost). Pozornost věnoval V. Jesenský také úrovni vzdělávání v památkové péči na českých vysokých školách a upozornil a to, že v celé České republice existuje jen jeden vysokoškolský ústav památkové péče na Fakultě architektury Českého vysokého učení technického, ale cíl není ani zdaleka naplněn. Pracoviště jmenované v příspěvku V. Jesenského, Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT představil Ing. arch. Tomáš Efler, který na setkání zastupoval vedoucího ústavu prof. Václava Girsu. Hlavním zaměřením tohoto studijního programu je profesní příprava pro architekty, ale i architekty restaurátory, úředníky ve správních orgánech, památkáře. V současnosti je studium určeno pro architekty, ale zároveň sílí snaha, aby se zaměřilo i na ty, kteří nemají tvůrčí ambice být projektantem, ale chtěli by se vzdělávat v rámci modulu ve stejných přednáškách jako budoucí dokumentaristé a úředníci památkové péče. Vít Jesenský následně v diskusi upozornil na specifičnost českého prostředí, kde dosud převládá konzervativní pojetí studia architektury jako nutně vedoucího k projektování, jehož hlavním cílem je výstup „architekt - tvůrce nových struktur a nového prostoru“, což je určitým způsobem v rozporu s některými přístupy konzervačními.

Druhý blok setkání zahájila prezentace Dr. Řezníčkové věnovaná celoživotnímu vzdělávání na Národním památkovém ústavu. Nastínila tak velké téma odpolední části setkání, a tím byla problematika profesního vzdělávání pracovníků v odborných a především výkonných orgánech státní památkové péče. Zkušenosti z praxe s ohledem na vzdělávací systém na tomto diskusním setkání přednesli tři absolventi oboru dějiny umění, kteří působí nebo působili na krajských úřadech, úřadech obcí s rozšířenou působností, případně na územních odborech památkové péče NPÚ. Všichni prošli školením v oboru dějiny umění na Katedře dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde má výuka památkové péče svou dlouholetou tradici, a kde je profil absolventů formulován do určité míry také s ohledy na potřeby praxe pracovníků památkové péče.

Jako první představila svůj pohled a zhodnotila své zkušenosti Mgr. Klára Zubíková spolu se svou kolegyní Mgr. Blankou Švarcovou z Odboru kultury a památkové péče Středočeského kraje. Podle jejich slov je nutné řešit nejen vzdělávání odborných pracovníků památkové péče, ale především vzdělávání výkonných pracovníků, které je v současné praxi zvláště zanedbáváno, tedy zejména úředníků na městských úřadech a v obcích s rozšířenou působností. Jejich potřeba vzdělávání je veliká, ale podle K. Zubíkové by měla být postavena trochu odlišným způsobem než v současnosti. Podle zběžného průzkumu provedeného mezi pracovníky krajského úřadu je vysoká potřeba znalostí legislativy, a to nikoli částečných úseků, ale s důrazem na vzájemné vazby jednotlivých předpisů a pojmů, se kterými se nejčastěji pracuje (správní řád, zákon o státní památkové péči, stavební zákon, územní plánování a stavební řád vč. příslušných vyhlášek, předpisy o posuzování vlivu na životní prostředí, katastrální zákon apod.). Kromě toho postrádají systematické vzdělávání v přehledu systému dotací, procesu realizace stavby a schopnostech rychlého řešení problémů vznikajících při těchto procesech. Dále se Mgr. Zubíková věnovala postižení několika oblastí, kde dochází k největšímu tření mezi částí výkonné a odborné památkové péče, a které mohou mít negativní dopad na výsledek správního řízení.

Mgr. Dalibor Halátek (Statutární město Opava) koncipoval příspěvek jako ohlédnutí za svým několikaletým působením na územním odborném pracovišti Národního památkového ústavu v Ostravě, kam nastoupil ihned po absolvování studia dějin umění. Spíše než intenzívní roční by byl podle D. Halátka vhodnější intenzivní tříměsíční kurz, kde by měl památkář získat také minimum ze správního řádu a památkového zákona. Zajímavé bylo jeho sdělení, že komplexnější a praktické zkušenosti získal spíše než během své památkářské profese v rámci občanského sdružení, které se zaměřovalo na opravy drobných kapliček a sakrálních památek.

Jako poslední z třetice oslovených mladých odborníků, nedávných absolventů vysoké školy, kteří mají ještě čerstvé zkušenosti s tím, jak reagovali na problémy, které před ně postavila praxe, vystoupila Mgr. Marta Žídková z Městského úřadu Vrchlabí. Zde nastoupila jako absolventka dějin umění před třemi lety jako referentka památkové péče s výkonem správy v rámci obce s přenesenou působností v části bývalého okresu Trutnov. Vzhledem k tomu, že kromě samotných dějin umění absolvovala také bakalářský program restaurování kamene v Litomyšli, považuje své školení za nadprůměrné v porovnání s běžným stavem, kdy na podobné pozice referentů ve výkonu správy nastupují lidé často jen se středoškolským vzděláním a jen málokterý z nich je svým zaměstnavatelem vyslán k absolvování specializovaného kurzu památkové péče. Také ona zopakovala důležitost znalosti právního rámce. Zároveň upozornila na podceňovanou oblast komunikace s širokou veřejností.

Mnoho podnětných návrhů a názorů přinesla také závěrečná moderovaná diskuse, jejíž účastníci se shodli především na potřebě intenzívnější osvětové činnosti a práce s veřejností. Podceňována by tedy rozhodně neměla být ani výuka komunikačních dovedností a znalosti řešení krizových situací, tak aby byl pracovník památkové péče schopen spolupracovat a vést odbornou diskusi se všemi lidmi, kteří se v procesu objeví. Tématem podstatné části diskuse byla také otázka případného nového vysokoškolského programu, který by mohl řešit přípravu lidských zdrojů pro oblast památkové péče. Nejednotnost mezi účastníky diskuse panovala v tom, jak koncipovat takové studium pro památkovou péči, respektive který obor či studijní program by v případě vysokoškolského vzdělání měl být oním zastřešujícím, a zda by měl samostatný program za současných podmínek naději na akreditaci. Mnohé náměty a cenné připomínky vzešly během diskuse ze strany přítomných zástupců muzeologie. Jak se ukázalo v závěru diskusního setkání, nejzávažnější překážkou pro vytváření jakéhokoli nového studijního programu a jeho úspěchu v procesu akreditace je nepřítomnost „elit“ a problém chybějících docentů a profesorů, bez nichž je těžké nebo dokonce přímo nemožné zřídit doktorandské studium. Koloběh se uzavírá, protože bez doktorandského studia není možné takové odborníky vychovat. Přizvání zahraničních odborníků a převzetí zahraničních zkušeností není samospasným řešením, protože naráží na specifika českého prostředí.

Fotodokumentace z 4. diskusního setkání zde: /ppp-pro/fotogalerie/foto-ds4.html

Aktualizoval: Petra Hečková (2. srpna 2012, 16:23)