7. diskusní setkání - "Základní pojmy v péči o kulturní dědictví"

V pátek 24. února se v Litomyšli uskutečnilo další diskusní setkání projektu PPP PRO s názvem „Základní pojmy v péči o kulturní dědictví“. Jeho cílem bylo poskytnout prostor k pokusu definovat alespoň některé základní pojmy užívané v památkovém zákoně v širší oblasti péče o kulturní dědictví.

Výchozí premisou diskusního setkání byl obecně platný fakt, že stejně, jako se v průběhu času vyvíjí jazyk jako prostředek komunikace, podléhá vývoji také náplň pojmů a terminologie užívaná v oblasti péče o kulturní dědictví. Jednotlivé obory navíc do společné oblasti zájmu vnášejí svá vlastní východiska a metodologii. Slabinou stávajících slovníků památkové péče a restaurování je to, že bývají determinovány okruhem působnosti jejich autorů. Jedním z cílů diskuse bylo i zamyšlení nad tím, zdali hesla nemohou lépe zahrnout i kontexty, v nichž jsou užívána. Tento problém je aktuální zvláště dnes, kdy se utváří věcný záměr nového památkového zákona.

Jako první vystoupil se svým příspěvkem „Konzervování – restaurování - obecné pojmy“ Dr. Vratislav Nejedlý. Restaurování a památková péče jako společenské substystémy mají podle Nejedlého jednu charakteristickou vlastnost, a to, že se mění v čase. To se samozřejmě odráží také ve slovníku, který užívají, a ve významu slov, kterými popisují skutečnost. Uvedené téma bylo demonstrováno na proměnách, jimž podléhaly klíčové pojmy památkové péče – termíny jako památka, autenticita, reverzibilita či patina.

Docent Josef Štulc rozvinul další závažná témata v příspěvku „Terminologická tradice jako jeden ze základů identity evropské památkové péče“, kdy rozšířil problematiku základních pojmů na evropský kontext. Upozornil na to, že používané termíny a výrazy jsou podmíněné nejen historicky, ale také regionálně a teritoriálně. Příklad z generálního shromáždění ICOMOSu v Paříži v prosinci 2011 ozřejmil, jak velmi výrazný vliv na památkovou péči má současný trend globalizace.

PhDr. Zdeněk Vácha upozornil na úskalí překladů určitých materiálů, jako jsou mezinárodní dokumenty, charty, konvence apod., které se navíc stávají součástí našeho právního řádu. Jsou-li špatně přeložené nebo přeložené s nepochopením zvyklostí v jiné jazykové oblasti, mohou nastat v našem prostředí problémy s jejich aplikací. Situace je o to vážnější zvláště proto, že památková péče dodnes nemá u nás kodifikovaný oborový slovník. Na toto téma pak navázal ve svém diskusním příspěvku „Základní pojmy v péči o kulturní dědictví: stručný historický exkurs“, kde nastínil vývoj různých přístupů v památkové péči, jež se odrážely také v chápání a obsahu jednotlivých pojmů.

Doc. Jiří Novotný se ve svém teoreticky laděném příspěvku věnoval filosoficko-estetickému pojetí restaurování jako práce respektující technickou a výtvarnou strukturu originálu. Ostatně oba pojmy se vyskytují také ve znění zákona o státní památkové péči. Zájem by neměl být fixován na fyzický artefakt, ale na soubor vzájemných vztahů v uměleckém díle, které je třeba respektovat.

Z jiného soudku byl příspěvek „Proces technické normalizace a normy terminologie“ Ing. Ivany Kopecké, který otevíral odpolední část programu diskusního setkání. Ministerstvo kultury se přihlásilo k procesu technické normalizace (jde o evropské normy CEN, které se týkají především technických aspektů konzervování a restaurování) před několika lety. Vznik norem samozřejmě souvisí s evropským volným trhem a s tím, že prodávané a distribuované prostředky v celé Evropě by měly podléhat nějakému jednotnému zkušebnictví. Také je nutné nalézt jednotný jazyk a jednotný slovník, který například usnadní zahraniční zápůjčky muzeí a galerií.

Luboš Machačko (Fakulta restaurování) se ve svém příspěvku zaměřil na to, jakým způsobem se řeší teoretická příprava absolventů Fakulty restaurování, včetně práce se základním pojmoslovím oboru péče o kulturní dědictví. Škola restaurování v Litomyšli, ať už současná fakulta nebo její předchůdci, kladla vždy velký důraz na teoretickou přípravu absolventa pro praxi.

Příspěvek Ing. arch. Miloše Solaře se zaměřil na výklad pojmu a principu rekonstrukce v památkové péči. Tak, jako lze za obecný princip považovat restaurování, lze podle Solaře v obecné rovině užít také termín rekonstrukce, který má dva významy. Tím primárním je znovupostavení, znovusestrojení, znovusestavení ve smyslu návratu k nedochovanému historickému stavu, v tom druhém se slovo rekonstrukce používá ve smyslu slova přestavba. Princip „re-konstrukce“, znovuobnovení, má v památkové péči smysl zejména ve smyslu fyzického návratu. Legitimním prostředkem památkové péče se však může stát pouze za určitých, předem daných podmínek.

Závěrem mimořádně plodného a myšlenkově bohatého diskusního setkání se všichni jeho účastníci shodli, že má smysl vytvářet výkladový sborník pro základní pojmy užívané v oblasti památkové péče. Vzhledem k její důležitosti se problematika „základních pojmů“ stane předmětem také dalšího diskusního setkání projektu a následně budou závěry řešení problematiky představeny na panelové konferenci v jarních měsících roku 2013.

Fotogalerii ze setkání naleznete zde: /ppp-pro/fotogalerie/foto-ds7.html

Aktualizoval: Petra Hečková (26. října 2012, 17:15)