8. diskusní setkání - Role muzeí ve společnosti

V pátek 16. března 2012 proběhlo v přednáškovém sále Nové budovy Národního muzea v Praze osmé diskusní setkání, věnované tentokrát muzeím a galeriím jako významným institucím v oblasti péče o kulturní dědictví.

V posledních letech se rozšiřuje a posouvá tradiční role muzea jako sbírkotvorné instituce k roli zábavně-vzdělávací, společenské a mediální. V konkurenci zábavního průmyslu a internetu musí muzeum vedle forem didaktické prezentace posilovat také formy zprostředkování, které lze označit za zážitkové. Vedle toho však muzeum musí stále dostát také svým tradičním závazkům vyplývajícím mimo jiné i ze zákonných předpisů. Cílem diskusního setkání bylo zamyšlení se nad otázkami, které v dnešní době stojí před muzeem jako kulturní paměťovou institucí, a nad novými společenskými výzvami, jimž je podrobováno. Více než čtyři desítky přítomných účastníků svědčily o velké závažnosti diskutovaných témat.

První diskusní blok zahájil svým příspěvkem „Teoretická východiska muzejní prezentace“ PhDr. Jan Dolák z Ústavu muzeologie Filozofické fakulty brněnské Masarykovy univerzity. Poukázal v něm na některé slabé stránky dnešních trendů v muzejní komunikaci a prezentaci a věnoval se různým formám komunikace působící v muzeích. Zároveň poukázal na rizika zbytnění moderní techniky a interaktivity, které by v muzejní prezentaci nemělo být samoúčelné a stát se samotným prostředkem.

Mgr. Aleš Česal (Národní muzeum) se ve svém diskusním příspěvku zamyslel nad rolí Národního muzea v současné společnosti. Tato největší muzejní instituce se v průběhu věků měnila a vyvíjela a původní vize Národního muzea jako vědeckého obrazu vlasti a střediska rozvoje české vědy a kultury, jak jej nastínil už František Palacký, se do značné míry proměnila. Ve všech aspektech se muzeum neobejde bez dlouhodobé spolupráce s dalšími institucemi, především s Univerzitou Karlovou (zde poukázal na zásadní problém v absenci katedry nebo vysokoškolského ústavu muzeologie přímo v Praze).

Příspěvek Mgr. Tomáše Drobného (Moravské zemské muzeum) s názvem „Muzea a celoživotní vzdělávání – dvě poznámky k využití aktuálního potencionálu paměťových institucí“ obrátil pozornost na poněkud opomíjenou roli muzeí jako vzdělávacích institucí, a to především v oblasti celoživotního vzdělávání. V této roli muzea se však střetávají dva rozdílné přístupy – mezi potřebou předměty chránit a didaktickým zřetelem, přirozenou touhou na něco sáhnout a vyzkoušet si.

Na témata nastíněná v diskusním příspěvku Tomáše Drobného navázala Mgr. Michaela Johnová Čapková (Muzeum umění Olomouc) v diskusním příspěvku „Jaké muzeum, takový návštěvník“. Je nutné vychovávat publikum, které bude vnímat muzeum jako příjemné a inspirativní prostředí. Velkou úlohu má muzejní edukace, která se začíná rozvíjet i v ČR, a to včetně konání pravidelných setkání.

Multimediální a informační systémy, přispívající ke komfortu návštěvníků v muzeích i památkových objektech, a jejich vývoj v posledních v posledních dvaceti letech představil v posledním diskusním příspěvku dopoledního programu Možnosti řešení muzejních expozic Jan Zeman (DARUMA, s.r.o.).

 Odpolední blok zahájil Ing. Jan Josef (NPÚ ú.o.p. Středních Čech) s příspěvkem „Péče o sbírkové předměty v oblasti památkové péče“. Zabýval se specifiky jednotlivých institucí spravujících sbírkové předměty (muzea vs. památkové objekty) a dichotomie vyplývající z dvojí právní úpravy (zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a zákon o státní památkové péči). Především pro údržbu a zabezpečení předmětů z toho vyplývají praktické dopady.

Profesor dějin umění PhDr. Pavel Štěpánek, Ph.D. (Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci) ve svém příspěvku o zestátněných odborných sbírkách a jejich osudech za komunismu vylíčil pohnuté osudy unikátní Lobkovické sbírky, dnes jedné z nejvýznamnějších soukromých sbírek umění, která byla rodu Lobkowiczů vrácena v restitucích po roce 1989. Pro celospolečenský rozměr muzeologie je více než charakteristické, že i hlavní události kolem sbírky nikdy nebyly ani tak uměleckohistorické, jako spíše politické.

Dlouhodobé zkušenosti z působení v zahraničí promítla do svého příspěvku „Muzea ve 3. tisíciletí - konec tradičního modelu?“ PhDr. Veronika Wolf (Lobkowicz Collections o.p.s.). Poukázala na nové tendence a výzvy, kterým v posledním desetiletí začínají čím dál častěji čelit zahraniční muzea. Sílící tlak na jejich proměnu v jeden ze segmentů masové kultury se nám podle Veroniky Wolf může zdát na hony vzdálen, přesto je záhodno poučit se z úskalí, která na nás čekají.

Závěrečná přednáška doc. Ing. arch. Radomíry Sedlákové (Národní galerie v Praze, Stavební fakulta ČVUT) přesunula pozornost účastníků z tématu setkání na samotný objekt Nové budovy Národního muzea, v němž se osmé diskusní setkání odehrálo. Objekt „nové“ výstavní budovy Národního muzea v Praze, bývalého Federálního shromáždění, je převratnou především po své technické a konstrukční stránce. Jeho tvůrce, architekt Karel Prager, vytvořil konstrukci, která ve své době neměla obdoby a plnila všechny světové konstruktérské časopisy. Prohlídka unikátního objektu, v němž Prager realizoval svůj koncept „domu nad domem“ se stala pomyslnou třešinkou na dortu vydařeného diskusního setkání.

 Fotogalerie snímků ze setkání zde: /ppp-pro/fotogalerie/foto-ds8.html

Aktualizoval: Petra Hečková (26. října 2012, 17:20)