6. diskusní setkání "Proč restaurujeme? Úloha restaurátora v péči o kulturní dědictví"

Závěrečné diskusní setkání prvního roku projektu se po akcích uskutečněných v Praze, Brně a v Olomouci vrátilo opět do Litomyšle, na půdu Fakulty restaurování. Dne 1. prosince se v konferenčním salónku Hotelu Aplaus uskutečnilo 6. diskusní setkání s názvem „Proč restaurujeme? Úloha restaurátora v péči o kulturní dědictví“.

Program setkání:

9.00 – 11.00            Projektové setkání
harmonogram akcí projektu na 1. polovinu roku 2012, náhradní termín konference, výstupy projektu, příprava diskusního setkání 7 „Základní pojmy v péči o kulturní dědictví 1“, organizace panelových diskusí, časopis e-Monumentica

11.00 – 12.30            Diskusní setkání - 1. část

doc. Jiří Novotný, ak. soch. (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování), PhDr. Vratislav Nejedlý, CSc. (Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, Praha) - vstupní diskusní příspěvky a navazující diskuse

12.30 – 14.00            Oběd

14.00 – 16.00            Diskusní setkání - 2. část 

Mgr. Art. Luboš Machačko (Univerzita Pardubice, Fakulta restaurování), Mgr. Petr Severa (Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči) - vstupní diskusní příspěvky (2. část) a navazující diskuse, diskuse nad jednotlivými tématy

16.00 – 17.00            Závěr diskusního setkání

- formulace závěrečných ustanovení a formulování dalších okruhů pro navazující diskusních setkání

Fotodokumentace z 6. diskusního setkání zde: /ppp-pro/fotogalerie/foto-ds6.html

Organizaci diskusního setkání poznamenala smutná zpráva o předčasném náhlém odchodu profesora Milana Tognera (1938 – 2011), významného uměleckého historika a dlouholetého pedagoga Katedry dějin umění FF UP, který byl v 90. letech 20. století též spoluzakladatelem odborného restaurátorského školství v Litomyšli. V úvodu setkání vzpomenula jeho památku dr. Petra Hečková.

Hlubší významové konotace související s otázkou „Proč restaurujeme?“ v její obecné platnosti vnesl do diskuse svým úvodním diskusním příspěvkem PhDr. Vratislav Nejedlý, CSc. (NPÚ, ú.p. Praha). Krátce nastínil vývoj evropského systému památkové péče od poloviny 19. století a historické podmínky vzniku restaurování jako lidské aktivity, která má za cíl nejen zastavit degradaci památky, ale navrátila restaurovanému artefaktu hodnoty a míru autenticity při respektu k dalším hodnotám, které přináší existence památky v čase. Upozornil zároveň na nutnost zabývat se základními pojmy užívané v péči o památky a znovu je promýšlet, a to včetně historického vývoje, jakým samy procházely. Jak v navazující diskusi poznamenal Ing. Ladislav Kryl, historická reflexe problematiky dějin oboru je nezbytná. Jedním ze závažných nedostatků české památkové péče je to, že dosud nemá vlastní dějiny. Tuto mezeru by měl nově vyplnit institucionální výzkum prováděný na Národním památkovém ústavu, kde jsou jednou z priorit na rok 2012 dějiny památkové péče.

Doc. Jiří Novotný, ak. soch. (FR UPa Litomyšl) svým diskusním příspěvkem „Proč konzervujeme a restaurujeme“ vyšel z filosofického výkladu pojmu a jeho hlubší významové roviny: hmota daného díla či artefaktu je zároveň nositelem určitých myšlenek, pocitů, paměti atd.  Na obecnou vstupní úvahu navázal rekapitulací poválečného vývoje od prvních pokusů o stanovení zásad pro restaurování (osobnost B. Slánského, památkový zákon z roku 1958) až po představení aktuálních podmínek, včetně platné zákonné úpravy, v nichž se v českém prostředí pohybuje restaurátorská praxe. Zmínil specifika české školy restaurování vůči dalším evropským zemím (ostatně v evropském kontextu se nejedná o výjimku – v rámci západoevropské památkové péče v podstatě neexistují dva stejné modely). Zároveň však upozornil na to, že vzhledem k zmíněné specifičnosti nemusí být snaha přenášet zahraniční modely na české prostředí vždy úspěšná. Ve svém příspěvku neopomenul zdůraznit také to, že nezbytným předpokladem správného restaurátorského přístupu je vzájemná komunikace restaurátora s dalšími obory, kde jedním z nejbližších spolupracovníků je vždy památkář. Upozornil také na nezastupitelnou úlohu vzdělávacího systému restaurátorů. Jako příklad uvedl magisterské studium na Fakultě restaurování v Litomyšli – jeho koncepce do značné míry vychází z jednoho z ustanovení Benátské charty, kde se mluví od neoddělitelnosti architektonického díla od jeho výzdoby. 

Mgr. Petr Severa (NPÚ, ú.o.p. Telč) zaměřil svůj diskusní vstup na příklad z praxe z kraje Vysočina - oblasti působnosti územního odborného pracoviště v Telči, konkrétně na příkladu obnovy kostela sv. Linharta v Kdousově a obnovy mostu ve Žďáru nad Sázavou, na němž se podílí také Fakulta restaurování. Podle Severy je klíčové při každé památkové obnově požadovat restaurátorský přístup. Opět vyzdvihl jako nezbytnou spolupráci restaurátora či realizátora jakékoli památkové obnovy, s památkářem, který by měl do procesu vnést určitý humanistický vklad a umět rozpoznat a pojmenovat kulturně-historickou a památkovou hodnotu díla. Úskalí totiž často představuje přístup řady firem, které se snaží i na akcích obnovy památkově chráněných objektů postupovat obvyklým způsobem jako ve stavebnictví, bez respektu k závaznému stanovisku. Jedinou účinnou možností, jak předcházet podobným situacím, často bývá osvěta: přesvědčení vlastníka (zadavatele prací), o jaké hodnoty jde a proč vyžadují specifický, i když finančně i materiálově náročnější přístup. Z příkladu dobré praxe v kraji Vysočina je vidět, že spolupráce zadavatele s NPÚ může být na tak dobré úrovni, že je obnova konzultována už ve fázi přípravy. „Úlohu restaurátora v procesu obnovy objektů, které mají specifické hodnoty kulturní, vidím v zachování etických principů a profesionality. Nedomnívám se, že by etika ztrácela na významu.“

Mgr. art. Luboš Machačko (FR UPa Litomyšl) zaměřil svůj příspěvek na představení činnosti občanského sdružení Arte-fakt, profesní organizace odborníků působících v péči památky, která vyvíjí své aktivity na tomto poli již od roku 2006. Členy sdružení jsou především restaurátoři, často absolventi či pedagogové Fakulty restaurování v Litomyšli, ale také technologové, historici umění, architekti či památkáři. Posláním a cílem organizace je mimo jiné podpora komunikace mezi laickou a odbornou veřejností, organizování přednášek a workshopů či aktivní spolupráce se zahraničními odborníky. V listopadu 2011 zorganizoval Arte-fakt odbornou konferenci na téma „Koncepce restaurátorského zásahu“, která proběhla v rámci projektu Půlstoletí Městské památkové rezervace Kutná Hora (1961 – 2011). V navazující diskusi se připojili s odpověďmi na dotazy také další z přítomných členů Arte-faktu a akademických pracovníků Fakulty restaurování, Mgr. art. Jakub Ďoubal a Mgr. art. Jan Vojtěchovský.

Navazující diskuse se nesla ve znamení dalších otázek spojených s působením restaurátora v procesu památkové obnovy: problematika dalšího vzdělávání, smysl existence profesních organizací nebo vliv současné právní úpravy apod.  Z. Kuželová (PřF MU Brno) upozornila také na zásadní rozdíly v práci restaurátorů s licencí a restaurátorů pracujících v muzeích, a to nejen po stránce legislativní, ale také pokud jde o samotnou organizaci práce a často dokonce v samotném přístupu k restaurování. Diskuse se v jednotlivých bodech stočila také k problémům, které s tématem diskusního setkání zdánlivě nesouvisely. Opakovaně zazněl například apel na nutnost větší prezentace kulturního dědictví jako důležité a neoddělitelné součásti života současné společnosti. Toto téma, stejně jako problematika veřejných zakázek a legislativního prostředí v České republice, téma medializace či public relations kulturního dědictví se stanou náplní dalších diskusních setkání uskutečněných v příštím kalendářním roce.

Aktualizoval: Petra Hečková (2. srpna 2012, 16:23)